Vláda v úterý schválila nová pravidla pro platformovou práci a spolu s tím změnila definici závislé práce. Firmám i živnostníkům má nová úprava jasněji ukázat, kde končí běžná obchodní spolupráce a kde začíná vztah, který se fakticky podobá zaměstnání. Za klíčové budou úřady považovat to, kdo práci organizuje a kontroluje, kdo určuje pracovní dobu a do jaké míry musí pracovník plnit pokyny zadavatele.
Nová pravidla ale budí v právní obci opatrnost. Adam Valíček z Advokátní kanceláře Valíček & Valíčková upozorňuje, že stávající definice závislé práce je v zákoně zakotvena už patnáct let a za tu dobu vznikla bohatá soudní judikatura. „Změna této definice přináší nejistotu do stávajících vztahů fungujících i řadu let,“ říká advokát.
Zásadní novinkou je rostoucí trestněprávní rozměr celé věci. Pokud firma prostřednictvím práce na IČO vědomě krátí daně nebo povinné odvody a zkrácená částka přesáhne 100 tisíc korun, může jít o trestný čin. V závislosti na rozsahu pak odpovědné osobě hrozí až deset let vězení nebo zákaz činnosti.
Valíček popisuje, že ještě před několika lety trestní rovinu u klasického švarcsystému v praxi téměř neřešili. „Dnes už se setkáváme s případy, kdy firmy dostávají výzvy k doložení smluv, faktur nebo toho, jak spolupráce skutečně fungovala. Pro řadu podniků je překvapivé už jen to, že se o jejich vztahy s živnostníky zajímá policie.“
Nový zákon také zefektivňuje fungování takzvané Daňové Kobry 2.0., která propojuje finanční správu, inspekci práce, Českou správu sociálního zabezpečení a policii. Zjištění jednoho úřadu tak může automaticky spustit zájem dalších institucí. „Prvním impulzem může být kontrola inspektorátu práce nebo finančního úřadu. Pokud při ní vyjdou najevo další podezřelé okolnosti, může se případ dostat i k policii,“ vysvětluje Valíček.
Riziko přitom nehrozí jen ve vztahu k lidem, které má firma přímo na IČO. Úřady mohou ke společnosti dojít i přes jejího subdodavatele, například pokud externí firma fakturuje rozsáhlé práce vyžadující desítky lidí, přestože sama téměř žádné zaměstnance nemá. Kontrolní orgány pak prověřují celý dodavatelský řetězec a ke koncovému odběrateli se mohou dostat i bez toho, aby u něj samotného původně zahájily kontrolu.
„Dobře napsaná smlouva sama o sobě nestačí. Pokud realita vypadá jinak než to, co je na papíře, může firma řešit nejen pokutu a doměření odvodů, ale v závažnějších případech i čelit trestnímu stíhání,“ uzavírá Adam Valíček.