České soudy se nedávno vůbec poprvé zabývaly otázkou, kdo je z pohledu práva autorem obrázku vytvořeného prostřednictvím nástroje umělé inteligence (AI). Ačkoli se zatím jedná pouze o jedno izolované rozhodnutí soudu prvního stupně, přináší cenný vhled do velmi aktuální a právně dosud málo ukotvené problematiky, s níž se nejen v obchodním styku setkáváme stále častěji.
Spor vznikl, když žalovaný zveřejnil na svých webových stránkách obrázek, který získal z webu žalobce. Ten jej vygeneroval pomocí AI, konkrétně nástroje DALL-E, a to za užití následujícího zadání, tzv. promptu: „Vytvoř vizuální zobrazení dvou stran, které podepisují obchodní smlouvu ve formálním prostředí, například v konferenční místnosti nebo v kanceláři advokátní kanceláře v Praze. Ukaž pouze ruce.“ Žalobci, který se považoval za autora obrázku, se postup žalovaného nezamlouval a domáhal se odstranění obrázku z webových stránek žalovaného a zákazu jeho dalšího šíření a užívání.
Obrázek bez autora?
Městský soud v Praze se zabýval definicí autorského díla a osoby autora. Nejprve konstatoval, že autorem ve smyslu autorského zákona může být pouze fyzická osoba. Jelikož toto AI zjevně nesplňuje, nemůže být AI sama nikdy autorem díla.
Základním předpokladem autorského díla, jak jej definuje autorský zákon je, že se musí jednat o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora. V tomto případě soud dospěl k závěru, že obrázek vytvořený AI nenaplňuje definiční znaky autorského díla, neboť není výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti fyzické osoby. Soud také zdůraznil, že ani slovní zadání pro AI, tedy tzv. prompt, není možné považovat za autorské dílo, nýbrž spíše za námět díla, nikoli její tvůrčí realizaci. Zdůraznil současně, že námět sám o sobě není předmětem ochrany podle autorského práva.
Kdy může být prompt autorské dílo
Soud tak žalobci autorské právo k výstupu AI nepřiznal a žalobu zamítl. Jak nicméně vyplývá z odůvodnění rozsudku, žalobce v řízení neuspěl zejména proto, že nedokázal na výzvu soudu nijak doložit, na základě jakého konkrétního zadání AI předmětnou grafiku vytvořila a jakým způsobem se na tomto podílel žalobce jako autor. Jinými slovy, žalobce nedokázal v řízení doložit svá tvrzení o přesném znění promptu a nedokázal tedy prokázat své autorství k výstupu AI.
Nicméně pokud by žalobce dokázal doložit, že prompt, který poskytl AI, byl natolik originální a specifický, že by se dal považovat za intelektuální vklad, a současně zdokumentoval způsob tvorby promptu v AI nástroji, např. videozáznamem obrazovky apod., mohlo by to otevřít cestu k uznání jeho autorství nad výsledkem. Zde se otevírá právní otázka, jaká kritéria by měla být aplikována pro určení, zda prompt poskytnutý AI může být považován za autorské dílo. V tomto kontextu hraje zásadní roli míra složitosti a pokročilosti promptu.
Ačkoli tak v tomto konkrétním případě žalobce nakonec s požadavkem na přiznání autorského práva k výstupu AI neuspěl, otázka, zda může být kreativní příspěvek člověka v podobě pokročilého promptu považován za dílo chráněné autorským právem, zůstává nadále otevřená a bude nepochybně předmětem soudních rozhodnutí v budoucnu, jak naznačují trendy ze zahraničí.
Důležité poučení: kdo vlastní autorská práva
Rozhodnutí Městského soudu v Praze je přelomové v tom smyslu, že se české soudy vůbec poprvé zabývaly otázkou práv k výstupům generativní AI a přináší tak důležité poučení pro všechny, kteří využívají AI pro tvorbu obsahu.
V souvislosti s výše popsaným soudním rozhodnutím lze jednoznačně doporučit revizi smluvní dokumentace s klienty i dodavateli tak, aby bylo zřetelně specifikováno, kdo vlastní autorská práva k obsahu vytvořenému AI. Je důležité si uvědomit, že pouhé zadání AI nástroji nemůže být samo o sobě považováno za autorské dílo, a tudíž neposkytuje exkluzivní práva k jeho využití. Taková práva pak logicky nelze ani platně poskytovat dále např. formou licencí.
Autoři: JUDr. Tomáš Ščerba, Ph.D., Partner DLA Piper, Mgr. Jaroslav Fořt, Advokátní koncipient DLA Piper
Foto: Tingey Injury Law Firm (Unsplash)