Zprávy, které letos začnou přicházet z české ekonomiky, snad už budou o něco příznivější než ty z uplynulých zhruba tří let. Nepůjde to ale snadno, a navíc je před námi několik zásadních domácích úkolů. Jinak hrozí, že se motor hospodářství na dlouho zadrhne.
Česko vloni v zásadě uvízlo na hraně stagnace a mírné recese. Hlavními příčinami byly podle analytiků Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR) především dopady vysoké inflace v posledních dvou letech. Důsledkem byla a je nejen nižší spotřeba obyvatel, ale také propad zakázek pro firmy. To všechno umocňuje i nepříliš potěšující ekonomický výkon hlavních obchodních partnerů Česka, především Německa.
Postupné zpomalování a následnou stagnaci ekonomiky přinesly komplikace způsobené covidovou pandemií, dopady ruské agrese na Ukrajině a s ní související energetickou krizí. A i když během loňského roku došlo k určitému zklidnění situace a velkoobchodní ceny energie se stabilizovaly, žádný zásadní obrat to nepřineslo, a tak ekonomové celkově očekávají mírný propad HDP.
Pomalé oživení
Dobrá zpráva je, že inflační tlaky ustupují a letos by se průměrný růst inflace mohl pohybovat tempem okolo 3,4 %. Jenže reálné mzdy klesají už od konce roku 2021 a jen za celý minulý rok se propadly téměř o 10 %. Což byl, jak upozorňuje SP ČR, jeden z nejprudších pohybů směrem dolů v zemích OECD. Disponibilní příjem domácností se tedy snižuje již osmé čtvrtletí v řadě a je nejdelší v dosavadní historii ČR. Navíc se spousta rodin v důsledku měnové politiky ČNB potýká i s dražšími úvěry a hypotékami.
V příštím roce se sice očekává zlepšení situace. Což by mimo jiné mělo přinést cenovou stabilizaci, opětovný růst spotřeby a snad i zakázek pro firmy. Většina ekonomů však předpokládá, že zotavení bude spíše pozvolné. Především proto, že vývoj světových ekonomik nebudí velký optimismus, zejména náš největší obchodní partner Německo je na tom, zdá se, jen o málo lépe než my.
Obtížná situace firem
Dlouhodobý útlum českého průmyslu potvrdil i listopadový pokles, a to meziročně o 2,7 %. A ukázal, že říjnový meziroční růst o 1,9 %, k němuž po tříměsíčním propadu došlo díky výrobě automobilů, zatímco většina ostatních odvětví klesala, změnu trendu nepřinesl. Jak ve své zprávě upozornila poradenská skupina Moore, s problémy se dlouhodobě potýká řada klíčových odvětví, například strojírenství.
Tuzemské podniky se teď musejí potýkat nejen s dřívějším nárůstem cen vstupů, s drahými cenami za energie a také s vysokými mzdovými náklady. Přičemž v důsledku nedostatečné poptávky, a tím pádem i menší ochoty zákazníků akceptovat vyšší ceny, je pro ně mimořádně těžké tyto náklady do cen promítnout. Zároveň je už dlouhodobě trápí nedostatek pracovní síly a v případě některých firem také vyšší náklady na financování spojené s úrokovými sazbami, zdůrazňuje SP ČR.
Hlavní obchodní partneři českých firem, tedy státy eurozóny jako už zmíněné Německo, bohužel příliš nepomohou. SP ČR ve své zprávě upozorňuje, že Index produkce soukromého sektoru v eurozóně Compozite PMI Output Index zaznamenal již šestý měsíc za sebou pokles a poptávka se snižuje zejména v průmyslu. To pochopitelně obtíže české exportně orientované ekonomiky prohlubuje.
Jak analytici podotýkají, podnikatelům jistě nepomohou ani dopady konsolidačního balíčku vlády. Ty totiž podle nich firmám přinesou nárůst daňové zátěže nebo administrativy a také zvýšení regulovaných složek ceny elektřiny a plynu. Velké firmy, resp. velcí odběratelé, se přitom v první polovině roku 2023 podle Eurostatu museli vyrovnávat se čtvrtou nejdražší cenou elektřiny v EU. „Navýšení regulovaných složek ceny tak dále zhorší jejich konkurenceschopnost. V okolních zemích, například v Německu, totiž od plateb za podporu obnovitelných zdrojů a podporovaných zdrojů v ceně elektřiny právě s ohledem na konkurenceschopnost průmyslu ustoupili,“ píše SP ČR.
Bez zásadních změn to nepůjde
Ani tím ovšem výčet negativních faktorů není úplný. Ten možná nejzásadnější říká, že současné problémy Česka nejsou cyklické, ale strukturální. Tedy že bychom už nejspíš neměli spoléhat na to, že po těžkém období zase přijdou lepší časy, jaksi samovolně, podle zákonitostí ekonomických cyklů. Signalizuje to mimo jiné fakt, že tuzemská ekonomika nejspíš jako jediná v Evropské unii svým výkonem dosud nepřekonala předcovidovou úroveň z roku 2019. SP ČR k tomu poznamenává, že postcovidové oživení v EU je sice poměrně pomalé a v průměru dosahuje 3,4 %, jenže další země v regionu, jako např. Polsko, Maďarsko či Pobaltí, už zvýšily výkon hospodářství na úroveň okolo 10 %.
I proto stále víc expertů říká, že Česko začíná viditelně zaostávat a že se jeho dosavadní ekonomický model založený zjednodušeně řečeno na exportu subdodávek a levné pracovní síle vyčerpal. A že se už možná ekonomika rychlejším tempem bez zásadních změn nerozjede. K těm čím dál hlasitěji vyzývají i představitelé českého byznysu a profesní sdružení.
Záblesky naděje
Jak už jsme nicméně uvedli, náznaky postupného zlepšení vidět jsou. Pozitivním signálem je bezpochyby deklarovaná ochota firem letos opět masivněji nabírat nové pracovníky, kterou naznačuje zjištění specializovaného portálu StartupJobs. Podle něj mezi třetím a čtvrtým kvartálem roku 2023 vzrostlo o více než polovinu množství nakoupené inzerce, kterou inovativní firmy, především startupové agentury a mladé vývojářské společnosti, plánují čerpat v budoucnu. Trh práce v tomto segmentu tedy podle StartupJobs letos čeká zrychlení.
Nedávno byly také zveřejněny výsledky šetření SP ČR a České národní banky. Podle něj firmy sice v příštích šesti až dvanácti měsících předpovídají pokles zakázek, avšak pokud jde o investice, jsou optimističtější a očekávají převážně růst. A byť prognózy růstu HDP u našich obchodních partnerů nečekají nic převratného, např. v EU růst o 1,4 %, i toto mírné oživení jistě českou ekonomiku ovlivní pozitivně. Pokud ji ale budeme chtít odrazit ode dna významným tempem, čeká nás pravděpodobně hodně práce.
Jak ozdravit českou ekonomiku
Reformní model, na kterém stála česká ekonomika po pádu komunistického režimu, se podle řady expertů už vyčerpal a je proto potřeba jí prostřednictvím strukturálních změn pomoci v dalším rozvoji. Objevují se návrhy například na úpravu imigrační politiky, která by pomohla firmám zajistit kriticky potřebnou kvalifikovanou pracovní sílu. Také na zavedení programů pro talentované zahraniční studenty či pro přeškolení lidí na nekvalifikovaných, špatně placených a fyzicky náročných pracovních pozicích. Anebo třeba na vytvoření nástrojů, které budou zahraniční firmy motivovat k tomu, aby více investovaly do rozvojových a inovativních projektů v ČR. A například Svaz průmyslu a dopravy ČR volá mimo jiné po opatřeních, která by usnadnila podnikání, tedy zjednodušení povolovacích procesů nebo efektivní podpora klíčového byznysu např. v podobě atraktivních daňových odpočtů na výzkum a vývoj.