TOP MUŽI MAGAZÍNU CEO
MICHAL VORÁČEK, jeden z nejúspěšnějších a nejzkušenějších mediálních manažerů v Česku a na Slovensku, byl mj. zakladatel deníku Blesk a dlouhá léta spolumajitel vydavatelství Ringier, se po řadě let vrátil do exekutivních funkcí v médiích. Na Slovensku nejprve převzal a zakrátko dostal do černých čísel tradiční noviny Pravda, které stály před krachem, nyní vlastní a řídí místní zpravodajskou televizi TA3. K tomu má spoustu dalších aktivit.
- Co vás po 15 letech opět přitáhlo k exekutivě? Nudil jste se?
Nuda to nemohla být, protože jsem vytížený vlastně celý život. Nechci říci, že jsem workoholik, ale práce mě baví a bez práce v médiích si život neumím představit. A na Slovensku ještě existují příležitosti přesně toho rozměru, který mohu sám či s obchodním partnerem zvládnout. Tedy společnosti s tržbami tak do 250 milionů korun, což je pořád firma, ve které můžete všechny znát, můžete do toho sáhnout. V Česku je vlastnictví médií již velmi koncentrované, vlastníky jsou vesměs velké korporace, a velmi těžko se tam dá vstoupit.
První příležitostí, která se na Slovensku objevila, byly noviny Pravda. Zažívaly dost složitou situaci, ztrácely přes 2 miliony eur ročně. Naštěstí se mi podařilo využít mé autority, kterou na Slovensku i po těch letech pořád mám ještě z dob, kdy jsem tu vedl vydavatelství Ringier. Je to přece jen trochu jiná země – v Čechách v zásadě musíte začínat pořád od začátku, neustále přesvědčovat o tom, že to ještě umíte, že pracujete a že to má výsledky.
V Pravdě jsem znovu, skoro na tři roky, vstoupil do exekutivní oblasti. Znamenalo to pro mě velké nasazení, protože jsem tam jezdil minimálně jednou, někdy i dvakrát týdně autem na celý den a pak zase v noci zpátky. Ale měl jsem z toho obrovskou radost, protože se to povedlo. Pravda je v černých číslech, a to ve velmi krátké době. Webové stránky těchto novin byly na 14. místě, dnes jsou v první čtyřce. Pravda má vlastní televizní vysílání, používá moderní metody, má nový newsroom. Prostě to funguje.
A když se pak naskytla podobná příležitost u zpravodajské televize TA3, neváhal jsem. Prodal jsem svůj podíl v Pravdě a šel jsem do toho. Uvidíme, jak to bude dál.
- Zpravodajské televize nejsou zrovna továrnami na peníze. Jakou máte s TA3 plány?
Jednoduché: dostat ji během dvouapůl, tří let do černých čísel. Samozřejmě to bude znamenat vyšší nasazení lidí – místo jedné funkce jich redaktor musí plnit tři až pět. Pamatuji ještě zpravodajské štáby, které měly tři, čtyři lidi. Dnes jeden redaktor sám zprávu najde, sám natočí video, a podle pokynů editora s ní dál pracuje a sám navíc news dodá do všech distribučních kanálů televize, včetně webu, sociálních sítí a tak dále. A televize je jen jedním z nich. Redaktor musí ovládat natáčení i střih a v zásadě mu k tomu stačí iPhone.
Takže mám jasnou vizi – chci TA3 zeštíhlit, chci ji modernizovat, chci nasadit ty nejlepší lidi, chci tam nasadit nejlepší techniku. Předobrazem je Pravda, která funguje. A myslím, že se to povede, protože TA3 je na Slovensku nejdůvěryhodnějším médiem, má vliv, tradici, vynikající pověst a přesah i do Čech.
TA3 je zkrátka dobrá značka, což je pro zpravodajství klíčové. V zásadě stavíte na značce, na lidech, na kvalitě a musíte ty pozice nejen obhájit, ale i postoupit dál. Pak bude TA3 úspěšná.
- Zpravodajská televize podle zkušeností sama o sobě příjmy nepřinese, sociální sítě asi také ne. Posílíte web?
Jednoznačně web, jednoznačně vliv, jednoznačně nové formáty, eventy, speciální diskuse, konference – to jsou ty výdělečné segmenty. Všechno je dnes propojené a klíčem je právě silná značka. Tu ale zase vytváří kvalitní zpravodajství a televize.
Pořád věřím tomu, že značka v kombinaci s vlivem a zejména s novými formáty a novými technologiemi bude úspěšná. Mám štěstí, že v TA3 jsou velmi kvalitní lidé, které jsem částečně přivedl z Pravdy, patří ke špičce oboru. Jsou to lidé ve středním věku, mají chuť se učit. V tom je Slovensko myslím, trošku lepší oproti Česku.
- S kým na změně v TA3 spolupracujete?
Nechám si radit od amerických poradců, jejichž služeb jsem využíval už v v Pravdě. Podobný koncept zaváděli asi v 80 zemích světa. Mezi poradci jsou třeba bývalý generální ředitel BBC nebo velmi zkušení lidé, kteří se stejným konceptem pracovali třeba pro New York Times. Slovenský management je také vynikající. To je velká změna oproti „devadesátkám“, kdy jsem všechno řídil intuitivně – jen jsem se občas podíval do zahraničí a co se mi líbilo, to jsem tady zavedl. Řízení se dnes změnilo, majitel musí být obklopen lidmi, kteří tomu rozumí nejen produktově, ale i technologicky.
- Máte nějaký manažerský vzor?
Žádný vzor jsem nikdy neměl a nemám, jsem dost solitér a hodně konzervativní.
- Myslíte, že na vás podřízení vzpomínají rádi?
Myslím si, že by měli být zejména s těmi devadesátkami spokojeni, protože měli na tehdejší dobu velmi vysoké platy, všem se žilo dobře… Já si to myslím, ale samozřejmě nevím, protože v rozhovoru vám to nikdo neřekne.
A teď? Vůbec nevím, protože teď je to boj, aby firma přežila a měla budoucnost, aby se dostala mezi ty nejúspěšnější firmy, aby bylo každý měsíc na výplaty. A samozřejmě když lidem řeknete, že musí pracovat dvakrát, třikrát tolik, není to úplně atraktivní představa. Je to jenom pro lidi, kteří to řemeslo mají rádi, chtějí se zlepšovat, dostat se na různé pozice…
Chápu to a koneckonců je otázka, jestli by exekutivního šéfa měli mít lidé rádi. Správně podnikatelsky by ho rádi mít neměli, ale v dnešní době by to asi bylo ideální tak půl na půl – mít vůči němu respekt, věřit mu, že tu firmu někam vede, že má díky němu budoucnost. A věřit mu, že když bude budoucnost, bude i podíl na zisku. A já jsem dostatečně velkorysý.
- Je pořád vaším krédem: Médium začíná být svobodné v okamžiku, kdy si na sebe vydělá?
Jednoznačně. Neumím dělat média ve ztrátě. Umím je rizikově převzít, ale střednědobě, dlouhodobě není možné mít média, která prodělávají. Je to jednoznačně tak, jak zní ten slogan. Koneckonců už od dob Blesku, kdy jsem dělal všechno v zásadě sám s pár kolegy, jsem si pro všechno připravil nějaký slogan. A tenhle je naprosto pravdivý.
- Co vás na médiích pořád tak fascinuje? Úspěšně se věnujete i realitám, ale přesto jste se vrátil do médií.
Také jsem si říkal, že už bych se měl věnovat jen těm nemovitostem, ale média mne pořád táhnou. Je to vášeň. Je to o tom, že permanentně vytváříte unikátní produkt. A to se nezměnilo. Když vyrobíte noviny, tak unikátní produkt byl jednou denně, internet je unikátní produkt de facto každých 10 minut. V televizi vytváříte takový produkt kontinuálně.
A když jsme mluvili o těch sloganech: nedávno jsem při práci v TA3 vytvořil tenhle: Jestli umřít, tak umřít v newsroomu. Protože tam je život. Kdo někdy zažil newsroom v nějaké televizi či ve velkém zpravodajském médiu, asi ví, o čem mluvím.
MICHAL VORÁČEK
Je považován za jednoho z mužů, kteří klíčovým způsobem ovlivnili mediální trh v Česku a Slovensku. Na konci roku 1989 založil se švýcarským mediálním magnátem Michaelem Ringierem týdeník Profit, spolupráce pak pokračovala ve vydavatelství Ringier ČR, které vydávalo mj. Blesk, Lidové noviny, Expres, Týdeník Televize, Reflex a mnoho dalších, provozovalo tiskárny či vlastnilo distribuci PNS. Byl například i členem statutárních orgánů TV NOVA, TV Prima, Český mobil (Oskar, Vodafone), agentury Médea i fotbalové Sparty. V současnosti spoluvlastní například Parlamentní listy, zpravodajské regionální televize, je vlastníkem zpravodajské televize TA3. Založil a provozuje také Nadaci pro obnovu a rozvoj.