Green Deal či Zelená dohoda pro Evropu je obzvlášť pro volbách do Evropského parlamentu vysoce aktuální a také třaskavé téma. Je to mimořádná příležitost pro českou, a potažmo celou evropskou ekonomiku a společnost, jak říkají jedni, anebo cesta do pekel, jak jsou přesvědčeni druzí?
Výsledky zkoumání veřejného mínění napříč starým kontinentem ukazují, že pro Evropany je ekologie, Green Deal a ochrana klimatu v současnosti druhé nejdůležitější téma. A to hned po otázkách týkajících se bezpečnosti a migrace, což je také důvod, proč s nimi populisté všeho druhu šermují prakticky od rána do večera. Pochopitelně především před volbami, což bylo velmi dobře vidět v minulých dnech, kdy probíhala kampaň pro volby do Evropského parlamentu. Zajímavé každopádně je, že když se podíváme do České republiky, z dat agentury Ipsos zjistíme, že většina tuzemské populace má úplně stejné priority jako ta evropská.
Nevím vůbec nic
Zároveň se ale ukazuje, že velký problém je nízká informovanost a povědomí o problematice, zejména pokud jde o Green Deal, tedy tzv. Zelenou dohodu pro Evropu. Je to zřejmé z průzkumu uskutečněného v ČR, tentokrát agenturou STEM, která ho zveřejnila na podzim roku 2022. Až 80 % respondentů konstatuje, že o Zelené dohodě má jen pár informací, resp. že o ní neví vůbec nic (více viz box).
Zelenou transformaci rychlejší. O Green Dealu nevím nic
Zatímco průzkum Eurobarometr z loňského července ukázal, že podle většiny Evropanů, konkrétně 58 %, by zelená transformace, tedy přechod k uhlíkové neutralitě, měla probíhat rychleji, agentura STEM zjistila, že dokonce 72 % Čechů je přesvědčeno, že problémy klimatické změny bychom měli řešit hned, resp. v této dekádě. Přibližně stejný podíl respondentů dále o existenci klimatické změny nepochybuje (zhruba 20 % neví), myšlenky ochrany přírody jsou mu blízké a považuje za nutné udělat pro ochranu klimatu velkou a rychlou akci. Zároveň ale celých 35 procent neví, co si má o Green Dealu myslet (přibližně 35 % si přeje jeho rozšíření, popř. zachování, a o něco menší podíl pak omezení či zrušení), a hlavně: až 80 % respondentů konstatuje, že o Zelené dohodě má jen pár informací, resp. že o ní neví vůbec nic.
Z velké části je nepochybně chyba politiků a dalších veřejných aktérů, že nedokážou voličům projekt Green Dealu dostatečně vysvětlit. Byť je otázka, jestli to u tak komplexního a složitého systému vůbec lze. Jasné ale je, že v situaci, kdy celá řada politiků tohle téma zneužívá pro dosažení svých politických cílů, jeho šance na vysvětlení a představení širší skupině lidí výrazně klesají. Naprosto absurdní je to v případě bývalého premiéra Andreje Babiše, jehož vláda Green Deal dojednala, ovšem on se dnes od toho distancuje.
Směřování ekonomiky a společnosti
Jak se všeobecně ví, hlavním cílem Green Dealu, který vychází z převládajícího vědeckého konsenzu, že globální oteplování způsobují emise oxidu uhličitého, je klimatická neutralita Evropy do roku 2050. A také přesměrování ekonomiky z lineárního na cirkulární princip (tedy zjednodušeně řečeno po použití nevyhazovat, ale znovu použít a také zdroji šetřit). Důležité je přitom uvědomit si, že Green Deal není zákon, ale politika, a to v širším slova smyslu. Jde spíše o určité směřování ekonomiky a společnosti. V praktické rovině to není jediná věc, ale soubor politických iniciativ Evropské komise. Hlavním cílem je do roku 2050 proměnit Evropu v první klimaticky neutrální kontinent, tedy dosáhnout toho, aby Evropané vypouštěli jen takové množství emisí, které dokážou prostřednictvím různých opatření z ovzduší odebrat. Dílčím cílem pak je do roku 2030 snížit množství emisí skleníkových plynů alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990.
Základem Green Dealu je soubor opatření, který se i proto nazývá Fit for 55 (vznikl v roce 2021, dva roky po představení Green Dealu). Jeho součástí jsou návrhy na revizi a aktualizaci stávajících právních předpisů a také na nové iniciativy. Kapitol je v dokumentu celá řada, mimo jiné o systému pro obchodování s emisními povolenkami, o sociálním fondu pro klimatická opatření, který má poskytovat podpůrná opatření a investice ve prospěch zranitelných domácností či podniků v důsledku zavádění klimatických opatření, také třeba o mechanismu tzv. uhlíkového cla (o kterém si můžete přečíst více na straně 17), o emisních normách CO2 pro osobní auta a dodávky nebo o snižování emisí metanu v odvětví energetiky a o celé řadě dalších témat. Fit for 55 počítá mimo jiné s rozšířením systému emisních povolenek na domácí vytápění a další oblasti nebo se zákazem prodeje nových aut, která nebudou bezemisní, do roku 2050, tedy aut se spalovacími motory.
Náklady na realizaci jednotlivých opatření Zelené dohody mají do roku 2030 dosáhnout zhruba 260 miliard eur dodatečných ročních investic, což je přibližně 1,5 procenta hrubého domácího produktu. Třicet procent finančních prostředků chce Evropská komise získat prodejem zelených dluhopisů, které vydá jménem Evropské unie.
Zelená jako příležitost pro ČR
Z unijních fondů má do České republiky na podporu zelené transformace směřovat významná finanční podpora, a to víc než 1 bilion korun. Proces dekarbonizace totiž podle analytiků zasáhne až dvě třetiny tuzemské ekonomiky, a tím pádem i obrovské množství pracovních míst a pozic. Došla k tomu společnost McKinsey, která se dopady Green Dealu zabývala. Jak její zástupci uvedli v rozhovoru pro Hospodářské noviny, bude s ním pravděpodobně spojený největší přesun kapitálu v dějinách lidstva, zároveň dojde během deseti let k vytvoření nových velkých trhů a k exponenciálnímu škálování řady technologií. Což podle analytiků znamená také obrovské příležitosti. Které se ovšem, pokud nebudou využity, přemění na hrozby.
Hlubokou transformací, ve smyslu především zavedení nových technologií, musejí projít třeba ocelárny nebo automobilky. K tomu je třeba připočítat dopad na odvětví, která projdou nepřímou proměnou, jako je třeba výroba, závislá na emisně náročných surovinách, dále stavitelství a další, a zároveň i vliv automatizace a digitalizace, tedy další naprosto zásadní proces probíhající paralelně. Studie McKinsey říká, že v globálním měřítku mohou nové produkty, služby a ekosystémy představovat příležitost v objemu i více než 10 procent světového HDP a že bude vznikat něco úplně nového, co zatím prakticky neexistuje nebo se teprve rozvíjí. Nové zdroje růstu a hodnoty jsou prý ve většině sektorů a je třeba je objevovat. Nutnost vytvářet úplně nové byznysy, a hodně přitom spoléhat na kreativitu a inovace, ne jen na proměnu a záchranu současného průmyslu, platí pro ČR dvojnásobně. Už proto, že tuzemská ekonomika je jednou z těch energeticky nejnáročnějších.
Je třeba brzdit?
Green Deal je vzhledem ke svému rozsahu a významu nepřekvapivě terčem masivní kritiky. Asi nejvíc ji sklízí kvůli tomu, že prý nakládá na firmy příliš mnoho (nejen) administrativních povinností a jeho opatření jsou příliš radikální, resp. doba na jejich naplnění je moc krátká. Třeba pro Seznam Zprávy to nedávno uvedl Igor Fait, průmyslník a investor do inovativních projektů v oblasti energetiky. Podle něj je sice Green Deal impulzem pro modernizaci českého průmyslu, ale pokud prý nedojde ke zvolnění tempa při zavádění jednotlivých opatření, evropský průmysl bude mít problém přežít. Projekty vyplývající z Green Dealu už ale začínají brzdit, uvedl Fait, protože na jejich podporu nejsou dostatečné zdroje. A zpomalení je podle něj pozitivní.
Řada výtek směřuje k tomu, že se Evropa údajně soustředí téměř výhradně na ochranu klimatu a přestala se zabývat konkurenceschopností svých ekonomik, takže nám začal ujíždět vlak za Spojenými státy a Čínou. Na stránkách CEO magazínu jsme vás už informovali o setkání zástupců 73 evropských firem a svazů s představiteli Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyen, které se na konci února uskutečnilo v Antverpách. Jeho cílem bylo právě zdůraznit nutnost zaměření pozornosti na konkurenceschopnost evropského průmyslu a také představit v tomto smyslu pohled na nutné změny a mandát pro příští Evropskou komisi, která vznikne po volbách do Evropského parlamentu v červnu letošního roku.
Výsledkem je mimo jiné deklarace, tzv. Antverpská výzva, jejíž signatáři chtějí vedle Zelené dohody pro Evropu (Green Deal) i Evropskou průmyslovou dohodu, tzv. Industrial Deal, a to na stejné úrovni důležitosti. A jak na svém webu informoval Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPČR), první legislativní návrh z pera nové Evropské komise, vzniklé po nedávných volbách do Evropského parlamentu, by měl být souhrnný návrh na změnu či korekci ke všem příslušným stávajícím právním předpisům EU. S cílem odstranit veškeré regulační nesoulady, protichůdné cíle, zbytečně složité právní předpisy a nadměrné požadavky na reporting.
Byznys chce revizi
Kritici poukazují také na to, že se Evropská unie na celosvětových emisích spojených s energií podílí přibližně 8 procenty. A že tedy nemůže sama vyřešit celosvětový problém změny klimatu, takže její opatření jsou zbytečně drakonická. Navíc, tvrdí kritické hlasy, „zelená“ opatření Unie jsou přehnaná, házíme si tak klacky pod nohy a podkopáváme ekonomiku, přitom žádná jiná země či kontinent není tak důsledný jako my. Kdybychom transformační aktivity zmírnili, unijnímu hospodářství, které zaostává za Amerikou i Čínou, by to pomohlo. Jak ale poznamenávají analytici McKinsey a další, Unie by se díky Green Dealu mohla stát světovým lídrem a sloužit jako příklad pro ostatní země a regiony, pokud se jí podaří přiblížit se k plnění svých závazků. Zároveň se globální přechod na zelenou energii zdá být jednoznačný, zejména v důsledku závazků více než 110 zemí ztrojnásobit kapacitu obnovitelných zdrojů do roku 2030.
Navzdory poměrně masivní kritice i tomu, že po volbách v Evropském parlamentu posílí extremistické síly, které svůj úspěch postavily do značné míry právě na odporu vůči Green Dealu, se nezdá, že by napříč Evropou panoval konsenzus o jeho zrušení. Jak se ukazuje z prohlášení či různých vyjádření evropských profesních sdružení, viz například zmíněná deklarace Industrial Deal, byznys jako takový nepožaduje zrušení Zelené dohody. Chce ale určitou revizi, přehodnocení některých opatření, odbourání zbytečné administrativy a mnohem větší důraz na posílení konkurenceschopnosti.
„Evropa by měla kriticky vyhodnotit, jak bude fungovat systém CBAM či zahájit diskusi ke zmírnění krátkodobých výraznějších volatilit u systému ETS a například revizí Směrnice nastavit cenová pásma,“ uvedl pro CEO magazín Radek Špicar, viceprezident pro hospodářskou politiku a export Svazu průmyslu a dopravy ČR. Unie by podle něj neměla přijímat regulace, které limitují rozvoj moderních technologií, příkladem je požadavek na rozvoj tepelných čerpadel a následně související regulace v tzv. F- plynech či pravidel veřejné podpory. „Měla by být dána stopka na další regulace, které by zhoršovaly mezinárodní konkurenceschopnost průmyslu a měnily podmínky, a naopak by mělo být investováno úsilí do podpůrných podmínek. Potřebujeme se zaměřit na vytváření podmínek, které investicím v oblasti dekarbonizace budou pomáhat,“ řekl Radek Špicar.
Rejdy dezinformátorů a lobbistů
Je zjevné, že v prostředí tak slabého povědomí o tom, co to Green Deal je, viz úvod článku, se zcela logicky mimořádně daří více či méně účelově upraveným a zkresleným informacím. Není pochyb o tom, že jde o jedno z hlavních témat různých dezinformačních webů či profilů na sociálních sítích. Slabé informovanosti lidí pochopitelně využívají také populisti, jejichž výkřiky o zeleném šílenství zaplňují (nejen) mediální prostor. Mimořádně intenzivní jsou ovšem i lobbistické aktivity. Kterých, jak například nedávno ukázal sociolog Vojtěch Pecka ve své knize Továrna na lži (finalista letošní soutěže Magnesia Litera v kategorii publicistika), je opravdu požehnaně. Pecka v knize dokládá, jak výrazně zkresluje debaty především fosilní lobby. Ve svém článku pro portál Ekonews nedávno poukázal také třeba na to, že významné tuzemské profesní sdružení Hospodářská komora ČR ve svých požadavcích na úpravu mimořádně důležitého dokumentu z dílny českých ministerstev nazvaného Politika ochrany klimatu používá argumenty, které jsou v rozporu se základními poznatky o klimatické změně. Podle Pecky například požaduje do textu zahrnout mylné tvrzení, že neexistují vědecké důkazy dokládající, že současné oteplení způsobuje zvýšená koncentrace CO2 v atmosféře.
Někdy se zdá, že se z celé debaty, která zcela pochopitelně vzbuzuje velké vášně, vytrácí to nejpodstatnější, a sice přibývající varovné zprávy o tom, jak se stav klimatu a životního prostředí zhoršuje. Například se ukázalo, že loňský rok byl v Evropě buď nejteplejší, nebo druhý nejteplejší v historii měření (podle toho, z jakých dat čerpáme). Mimo jiné vzrostl počet úmrtí způsobených horkem, tropické počasí, které zasáhlo Velkou Británii a Irsko, vědci charakterizují jako více než extrémní, vrstva antarktického mořského ledu je nebývale slabá, množí se ničivé záplavy a podobně. Němečtí výzkumníci se také zaměřili na to, jak změna klimatu poškozuje globální ekonomiku. Podle nich celosvětový příjem do roku 2050 v porovnání s hodnotou, jakou by měl nebýt globálního oteplování, klesne přibližně o 38 bilionů dolarů ročně, tedy o pětinu. Tyto škody navíc, zaviněné emisemi vyprodukovanými v minulosti, rostou exponenciálně.
Výjimkou ale nejsou hlasy, které dokazují, že představitelé byznysu a průmyslu si závažnost situace uvědomují. Například Tomáš Buzrla, výkonný ředitel Svazu moderní energetiky, nedávno CEO magazínu řekl: „Smyslem Zelené dohody je udělat z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent. To je nejen ambiciózní, ale zejména velmi potřebný cíl s ohledem na rizika, která plynou z klimatických změn. Opatření, která musíme učinit, jsou sice zásadní, ale pro podnikatele nabízejí také celou řadu příležitostí.“
Firmy: ESG je důležitá součást strategie
Neoddělitelnou součástí témat, jako je ochrana klimatu, Green Deal apod. je také často skloňovaný pojem či spíše zkratka ESG. (Více o tom, co ESG je, si můžete přečíst na straně 16.) Ta se do značné míry stala fenoménem současné doby, především proto, že na jejím základě lze číselně vyjádřit udržitelnost či odpovědný přístup firmy. A to nejen k životnímu prostředí, ale i ke společnosti jako celku.
V souvislosti s ESG firmám přibývají zákonné povinnosti. Například letos poprvé, resp. za finanční rok 2024, budou velké společnosti muset do výroční zprávy přidat také zprávu o udržitelnosti. Ta se dotkne třeba i exportérů a dodavatelů z řad malých a středních podniků, kteří budou mít povinnost předkládat údaje jako například data pro výpočet uhlíkové stopy nebo podrobnější údaje o environmentální stopě jejich produktů. A letos v březnu Evropská rada potvrdila Směrnici o náležité péči podniků (CSDDD) v oblasti udržitelnosti, která stanoví pravidla pro chování velkých korporací s ohledem na dodržování lidských práv při jejich činnosti, včetně výroby, zaměstnávání a subdodavatelských řetězců.
Ta mimo jiné jim ukládá povinnost zmírňovat negativní dopady činnosti těchto společností na lidská práva a životní prostředí. Zabývá se konkrétně otázkami, jako jsou dětská práce, vykořisťování pracovníků, ohrožování biologické rozmanitosti, znečištění a ničení přírodního dědictví. Tvůrci směrnice vycházejí z toho, že vlivem provázanosti dnešního světa globálního podnikání se aktivity podniků odrážejí daleko za hranicemi jejich bezprostředního působení a mají tak dopad po celém světě. Stanoví povinnosti velkých společností v souvislosti se skutečnými i potenciálními nepříznivými dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí, jež vznikají v jejich řetězci činností. Legislativa se týká také obchodních partnerů korporací na předchozích stupních a částečně i na navazujících stupních, jako je distribuce nebo recyklace. (Více se tématu věnujeme na straně 24.)
Pokud jde o vnímání problematiky ESG samotnými firmami, je evidentní, že se hodně proměňuje. Zpočátku k ní byznys přistupoval zejména jako k zákonné povinnosti, která bude znamenat hlavně další administrativu. Z nedávného průzkumu společnosti BDO ve spolupráci s výzkumnou agenturou Mercuri Urval, kterého se zúčastnilo přibližně 150 společností ve třinácti evropských zemích včetně České republiky, ale vyplynulo, že dnes už tři čtvrtiny firem považují ESG za důležitou součást jejich byznysové strategie, která jim pomůže zajistit prosperitu.
Zúčastnění představitelé firem také uvedli, že cítí tlak na to, aby jejich společnosti byly udržitelné a odpovědné. Především od svých klientů, také od zaměstnanců a rovněž třeba od uchazečů o práci při náboru. Samozřejmě jim to předepisují i již zmíněné zákonné povinnosti. Nadpoloviční většina firem také už dnes zveřejňuje, jaké kroky v udržitelnosti podniká, ať už obecněji, nebo přímo v podobě nefinančního reportingu (více viz dále), a další více než třetina to plánuje. Jenom zhruba 3 % firem v této oblasti v tuto chvíli nic nechystají.
Proč investoři vloni prchali
V roce 2023 došlo k poměrně výraznému propadu globálních investic do udržitelných fondů. V předešlých letech se přitom nárůst objemu těchto investic rychle zvyšoval. Například podle vloni na podzim zveřejněných údajů ve zprávě Global Sustainable Investment Review 2022 bylo do aktiv udržitelného investování vloženo 30,3 bilionu dolarů. S tím, že na trzích mimo USA vzrostla spravovaná aktiva udržitelného investování (AUM) od roku 2020 o 20 %. V USA sice došlo k mírnému poklesu, ale podle autorů to bylo způsobeno zvýšenou přísností, pokud jde o označování aktiv za udržitelná. Ovšem vloni z amerických ETF (Exchange Traded Funds, což jsou burzovně obchodované fondy) odteklo přes 13 miliard dolarů. A z globálního hlediska fondy označované jako zodpovědné investování přilákaly 68 miliard dolarů. Což znamená velký propad oproti 158 miliardám v roce 2022 a dokonce 558 miliardám v roce 2021.
Důvodů, proč k tomu došlo, je podle analytiků víc. Mimo jiné nedostatečná výkonnost udržitelných fondů ve srovnání s těmi tradičními, dále regulační nejednoznačnost pravidel v rámci reportování v oblasti životního prostředí, sociálních věcí, správy věcí veřejných a udržitelného investování nebo třeba i politická nestabilita zejména v USA, kde se blíží prezidentské volby. Je tedy důvod k panice, bylo ESG jen nafouknutá bublina? Podle všeho ne. Portál Obnovitelně citoval analytika Fidelity International Paula Goodena, podle kterého se navzdory slabým výsledkům u veřejně kotovaných společností globální instalace výroby energie z obnovitelných zdrojů v roce 2023 zvýšila téměř o polovinu a v roce 2024 panují důvody k dalšímu optimismu. Navzdory propadu zájmu o zelené ETF zůstává totiž dlouhodobý výhled udržitelných investic slibný. Globální přechod na zelenou energii je podle Goodena jednoznačný díky závazkům více než 110 zemí ztrojnásobit kapacitu obnovitelných zdrojů do roku 2030.