Výroba hraček a her je zábavný, ale v žádném případě jednoduchý obor. Především pro domácí výrobce, kteří obrovské konkurenci hraček vyráběných v Asii i velkých nadnárodních řetězcůčelí především kreativitou a kvalitní obchodní rozvahou. Své o tom ví i Miroslav Kotík, majitel předního českého výrobce hraček EFKO a od letoška i předseda národního Sdružení pro hračku a hru. „Musíme vycházet z toho, co máme,“ říká muž, který českým dětem vrátil například legendárního Igráčka nebo autodráhu Ites.
Jak se daří výrobě společenských her a hraček v dnešní době?
Přibližně poslední dva roky registrujeme zvýšený zájem o společenské hry, který byl určitě částečně daný i dobou, kdy lidé museli trávit více času doma. Zájem byl takový,že kapacity výrobců, tedy i naše, nestačily poptávce. V minulém roce přišlo rapidní navyšování cen vstupních surovin a nakupovaných materiálů. Tento trend, bohužel, nadále trvá a v současné době se z důvodu válečného konfliktu velmi vyhrocuje. Znamená to daleko složitější plánování nákupu materiálů, jejichž ceny se doslova mění pod rukama.Momentálně začínáme pociťovat ochladnutí zájmu o výrobu, a to převážně z důvodu dlouhých dodacích termínů a vysokých cen vstupních materiálů. Tato nejistota určitě neprospívá obchodu.
Vzkřísil jste několik retro značek – například Igráčka a českou autodráhu Ites.Co vás k tomu vedlo, a považujete to za dobrý obchodní krok?
Dnes to každý hodnotí jako skvělý nápad a skvělé rozhodnutí. Málokdo si však uvědomí, jak náročné je pustit se do vzkříšenítakovýchto věcí. Je to spojené s velkým rizikem. U projektu Igráčka jsme odkoupili více než 150 forem na jednotlivé díly postaviček a doplňků. Některé formy nebyly v dobré kondici a potřebovaly další investici. Navíc bylo třeba vymyslet nový obchodní koncept a tomu přizpůsobit vývoj nových doplňků. U autodráhy byl zase problém s tím, že na tom byla původní firma vyrábějící autodráhy ekonomicky velmi špatně. Udržet Igráčka i autodráhu Ites není úplně snadné. Vývoj novinek je spojen s velkými investicemi.Řádově se bavíme o milionech korun. Musíme tedy zvažovat, do jakých investic se pouštět, aby byly rentabilní. U těchto „retro“výrobků se spoléháme převážně na český a slovenský trh. Do zahraničí jsou tyto projekty velmi obtížně přenositelné.
Jak se těmto staronovým značkám daří v moderní době?
To je problém, který jsem zmiňoval. Odbytově se můžeme spoléhat převážně jenom na český a slovenský trh. Konkurovat zahraničním globálním firmám, které desítky let investovaly do svého rozvoje a tím získaly obchodní výhodu a náskok,není dost dobře možné. Musíme vycházet z toho, co máme. Ale to si nestěžuji. O to víc je český zákazník věrný těmto značkám a starost o tyto výrobkyse nám vyplácí.
Igráčkovi jste nasadili v době covidu roušku. O co šlo, a co vás k tomu vedlo?
Když přišel covid, byl to pro nás obrovský šok a určitá obava, jak bude obchod vypadat dál. Vedle toho byl akutní nedostatek téměř všech ochranných prostředků pro zdravotníky a lidi v takzvané první linii. Velmi rychle náss kolegou Jiřím Dvořákem napadlo na tuto situaci reagovat, dát Igráčkovi roušku a část vybraných peněz z prodeje figurek použít na potřebnou věc. Podařilo se nám to v naprosto rekordním čase. Od první myšlenky do realizace výroby stačilonecelých 10 dnů. Šlo to hlavně díky tomu, že se celá firma ještě více stmelila a každý se nadstandardně do projektu „Pomáhej s Igráčkem“zapojil. Projekt se setkal s takovým ohlasem, který jsme ani v těch nejbujnějších představách neočekávali. Mimo to, že dal práci našim lidem, pomohl postupně vybrat téměř jeden a půl milionu korun. Za vybrané prostředky jsme nakupovaliu českých výrobců důležité ochranné pomůcky, a ty jsme rozdávali zdravotníkům a charitám. Mělo to i obrovský význam pro firmu, pro motivaci lidí pracujících v naší firmě. Projekt „Pomáhej s Igráčkem“ byl tak populární, že jsme se dostali do mnoha světových médií. Byl to obrovský úspěch, na který jsme patřičně pyšní.
Dnes je Igráček začleněn do dalšího projektu Ukliďme Česko. Jak podobné projekty hodnotíte z pohledu byznysu?
S myšlenkou projektu Uklízej s Igráčkem jsem přišel já. Nikdy mi nebylo lhostejné, jak se někteří naši spoluobčané chovají k přírodě, a doslova mě nadzvedává ze židle, když vidím nepořádek a vyhozené odpadky ve volné přírodě. Vždy kroutím hlavou a nechápu, jak to může vůbec někdo dělat. Sám se aktivně snažímodpadky z přírody odstraňovat. A tak mě napadlo tuto iniciativu podpořit nějakým zajímavým projektem. Spojili jsme se s organizací Ukliďme Česko, která pořádá pravidelné úklidové akce. V tomto projektu začaly figurovat známé knižní a seriálové postavičky Mimi a Líza, tak jsme figurkám Igráčka dali podobu těchto dvou kamarádek a vytvořili speciální edici Uklízej s Igráčkem. Pro holčičku Lízu jsme vyrobili sběracíkleště, Mimi dostala do ruky kbelík na odpadky. Z každé prodané figurky věnujeme 10 Kč na pořízení skutečných sběracích kleštína odpadky, kterými budeme vybavovat dobrovolníky projektu Ukliďme Česko. Uvědomujeme si, že je důležitá jak skutečná činnost úklidu, tak i osvěta.
Stal jste se předsedou Sdružení pro hračku a hru. O co se tento svaz snaží, a co to pro vás a pro hračkářský byznys znamená?
Sdružení pro hračku a hru zde působí již téměř 30 let. Má za sebou spoustu dobrých aktivit, které však nebyly vždy dobře publikovány a viditelné. Když jsem dostal nabídku stát se předsedou Sdružení pro hračku a hru, nejdříve jsem to odmítl z důvodu mého velkého pracovního vytížení. Potom jsem si ale uvědomil, že se tím pádem dostávám do řady těch, kteří pouze kritizují to, že by aktivity Sdružení měly být vícevidět, že by Sdružení mělo daleko více pracovat pro své členy a pro obor hraček. Když budeme všichni jenom kritizovat, nikam se nepohneme. A tak jsem tuto výzvu přijal. Cílem je pozvednout Sdružení tak, aby se stalo největší profesní oborovou organizací pro všechny výrobce a prodejce her a hraček na území České republiky. Chci, aby se zároveň stalo silným a důvěryhodným partnerem státním i mezinárodním institucím. Ale cesta k tomuto cíli nebude vůbec jednoduchá. Hlavně z toho důvodu, že je třeba zajistit organizaci personálně, na což momentálně naše Sdružení nemá prostředky. Je to velká výzva. Věřím, že se mi ji podaří naplnit.
Lze v dnešní době něco plánovat?
Plánovat musíte stále. V dnešní době je pochopitelně plánování velmi složité a plány musí být krátkodobější. Vedle toho je ale třeba zajistit materiál a vstupní suroviny s předstihem. V tomto se musí najít nějaký konsenzus. Není to vůbec jednoduché. Dá se velmi snadno udělat chyba, která potom může finančně hodně bolet. Věřím, že se s tím nějak vypořádáme.
Chystáte novinky?
Zakoupili jsme práva na výrobky s licencí Harryho Pottera. V současné době máme ve schvalovacím procesu již několik originálních her, které vyrobíme a uvedeme na trh ještě do prázdnin. Další zajímavou novinkou bude nová kolekce pohádkových Igráčků. Pro každou takovou postavičku bude vytvořený a namluvený pohádkový „podcast“. Igráček letos také konečně dostane dlouho slibované dítě– malého Igráčka. S tím budou na trh postupně uváděny nové produkty.
Celý rozhovor si přečtete v aktuálním vydání časopisu CEO, který si můžete objednat jako jednotlivý výtisk nebo předplatné na www.mojecasopisy.cz