Analýza Lukáše Výmoly, Anny Urbanové a Jan Gerycha z kanceláře Dentons – Energetika již nějakou dobu prochází evolučními změnami způsobenými zejména rozvojem nových technologií a tlakem na proces dekarbonizace. Cílem EU v oblasti dekarbonizace je po přijetí tzv. Zelené dohody snížit emise skleníkových plynů alespoň o 55 procent do roku 2030. Dosažení tohoto cíle v sobě nevyhnutelně zahrnuje odklon od uhlí, které ale je pro Českou republiku z geologických a historických důvodů stále dominantním zdrojem energie, kdy loni tvořil podíl uhlí v energetickém mixu ČR bezmála 50 procent.
Současná geopolitická situace (ovlivněná zejména válkou na Ukrajině a souvisejícím nárůstem cen elektřiny a plynu v první polovině roku 2022) celý transformační proces urychluje. Situace na trhu se od té doby sice zklidnila, do popředí společenské debaty se ale vedle dekarbonizace dostaly vysoké ceny energií a energetická bezpečnost.
Otázkou bez jasné odpovědi také zůstává, čím ČR pro potřeby výroby elektrické energie uhlí do budoucna nahradí. Trend dekarbonizace a pokračující rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) a souvisejících technologií jsou však zřejmé. Nejpravděpodobnější je varianta zvýšení produkce jaderné energie, která výborně slouží pro pokrytí základny poptávky. Současně by mělo dojít ke zvýšení produkce energie z fotovoltaických a větrných zdrojů, a vykrývání „výpadků“ produkce OZE za pomoci zejména plynových elektráren a chytrých řešení.
Jaderná energetika
Dvě české jaderné elektrárny Temelín a Dukovany disponují v současnosti celkovým instalovaným výkonem přes 4 000 MW. Jejich podíl na českém energetickém mixu přesahuje jednu třetinu, což z nich činí významné bezemisní prvky energetické soběstačnosti a bezpečnosti České republiky.
Rozvoj jaderné energetiky v České republice má vládní podporu a stojí především na zprovoznění nového zdroje v Dukovanech o předpokládám výkonu 1140 MW v roce 2036. Jak uvedl ve své poslední zprávě k energetické soběstačnosti ČEPS (provozovatel přenosové soustavy), spuštění pátého jaderného bloku v Dukovanech je nezbytnou podmínkou útlumu výroby elektřiny z uhlí a snižování emisní náročnosti energetického mixu ČR.
Rozšíření Dukovan pravděpodobně nebude posledním českým projektem na poli jaderné energetiky. V dlouhodobém horizontu se Česká republika patrně neobejde bez výstavby nových jaderných zdrojů. Jedním z možných řešení mohou být takzvané malé modulární reaktory. Tato zařízení se od klasických jaderných bloků liší především nižším výkonem (v řádu jednotek až stovek megawatt), ale také sériovou výrobou. ČEZ již oznámil, že chce první reaktor tohoto typu spustit v areálu Temelína v roce 2032.
Celou analýzu si můžete přečíst v CEO č. 4/2023.