Viktor Mečiar stojí v čele IT společnosti TULIP Solutions. Z kanceláří v Praze, Bratislavě a Košicích poskytují cloudovou platformu na evidenci docházky a další HR procesy pro firmy v téměř 40 zemích světa. Zeptali jsme se ho, jak z malých zemí poskytovat podporu globálním klientům, jak uspěli bez otevření se investorům a jak nezaspat na dynamickém IT trhu.
Jak se stalo, že IT ředitel outsourcingové firmy se stal výkonným ředitelem cloudového startupu?
U Accace, původně slovenského, dnes již mezinárodního, poskytovatele mzdových, účetních a poradenských služeb jsem řídil IT tým, který se staral o vše – od infrastruktury, přes aplikace, až po hardware zaměstnanců. Firma měla a stále má velké ambice být lídrem na trhu primárně díky technologickým řešením. Jenže mnohá, která si představovali, neexistovala nebo nebyla přizpůsobená našim trhům a legislativám, takže bylo potřeba si je vytvořit. Tak vznikl TULIP, který si dnes žije vlastním životem a jeho základem jsou zcela jiné moduly, než se na počátku předpokládalo.
Co vlastně TULIP umí?
Je to cloud na zefektivnění firemních procesů. V podstatě zaměstnanecký portál, který přenáší množství zodpovědnosti z HR oddělení přímo na zaměstnance tím, že se digitalizují a zjednodušují procesy. Jádro platformy tvoří docházkový systém. Jednoduchý, kde si třemi kliknutími zaměstnanec zadá absenci nebo jiný typ (ne)přítomnosti. Samozřejmostí je soulad s místní legislativou, takže systém vykonává na pozadí kontroly a nedovolí zaměstnanci zadat chybu, čímž vznikají v podstatě dokonalé výstupy pro výpočet mezd. Součástí je i detailní plánování směn, takže systém není vhodný jen pro bílé límečky, využívají ho například i obchodní řetězce. Na to navazují moduly jako správa pracovních cest s automatickým vyúčtováním, správa benefitů nebo digitalizace faktur s vytěžováním a schvalovacím procesem.
To zní velmi komplexně. Co systému naopak chybí? Kde jsou slabiny TULIPu a jak je řešíte?
Některé klíčové slabiny si samozřejmě nechám pro sebe, ale nemáme problém klientům otevřeně říct, s čím jim nepomůžeme. Je to lepší, než se trápit a ohýbat systém pro náročného klienta, kdy nakonec není spokojený on ani my. Tak například neposkytujeme hardwarová řešení. Stále existují obory, kde je nutné evidovat docházku prostřednictvím fyzických terminálů. To neděláme, proto TULIP není vhodným řešením do výrobních hal. Spíše se snažíme o osvětu v jiných odvětvích, kde si personalisté nebo manažeři stále myslí, že musí sledovat pohyb zaměstnanců na pracovišti, a i od kancelářských pracovníků žádají „pípání“. Je ale pravda, že pandemie a s ní související vynucená práce z domu nám v tomto pomohla a na fyzických terminálech trvá stále méně firem.
Kam se chcete dále posunout? Téměř 40 zemí zní mimořádně dobře.
„Ano, a do většiny jsme expandovali společně s klienty jako partneři, nebyly to cílené strategické kroky, spíš jsme se chopili nabízené příležitosti. Tady chceme udělat krok vpřed a v některých zemích máme ambici aktivně vstoupit na lokální trh, ne pouze reagovat na případné poptávky. Údaj o počtu zemí ale pro nás není směrodatný. Snažíme se, aby byl TULIP dlouhodobě konkurenceschopný a patřil k lídrům na trzích, kde už jsme. Svět technologií je nesmírně rychlý, musíme stále myslet dopředu. Momentálně pracujeme na verzi TULIP 2, která systém vylepší, jak pro klienty, tak pro jejich zaměstnance, protože jejich pracovní pohoda je pro nás prvořadá. Nový TULIP chceme uvést na podzim, určitě o tom uslyšíte. Zatím jen pro český a slovenský trh – doma jsme lídři, tady chceme přinášet novinky.
Zaměstnance máte na Slovensku, v Česku a v Polsku. Jak zvládají podporu pro tolik trhů a ještě vývoj?
Svět je tak propojený, že nezáleží na tom, kdo sedí oddělení podpory a kde se dělá vývoj. Většina lidí dnes mluví anglicky a tam, kde to s angličtinou nejde, máme místní partnery. To jsou zároveň odborníci na danou legislativu, díky čemuž je pak expanze na nové trhy výrazně levnější a rychlejší, než kdybychom spoléhali jen sami na sebe. Postupně také rozšiřujeme oddělení podpory zákazníkům, abychom mohli řešit požadavky klientů a jejich zaměstnanců v lokálních jazycích. Je to dané růstem v konkrétních zemích a odvětvích, kde se začínáme uplatňovat. Například vedoucí prodejny obchodního řetězce v Polsku ocení, když jí poskytneme podporu v polštině, protože s angličtinou může mít problém.
S TULIPem jste nešli na burzu, nemáte za sebou investory, jediným je mateřská firma. Nebyl to risk? Řešili byste to dnes stejně?
Tím, že TULIP původně vznikal jako interní projekt, a ne jako produkt, v době jeho vzniku jsme nad externím investorem neuvažovali. Později, jak TULIP rostl a výška investice výrazně překročila naše původní odhady, už bylo velmi náročné do takto rozjetého vlaku, navíc svázaného s větší mezinárodní společností, investora najít, aby investice dávala smysl nám i jemu. Jiná situace nastává nyní, s příchodem TULIP 2, kdy se investorovi nebráníme, a může být, že v pozdější fázi externí investor do TULIPu vstoupí.
Více o TULIPu najdete na tulipize.cz